Lítáš v tom taky? V nespočetném pročítání jak být za vše vděčná. Jak se my máme dobře, a proto nemáme nárok si na něco stěžovat. Že je skvělé být pořád pozitivně naladěný. Myslet na dobré věci a ty špatné nechat „odplout“.
A všimla sis i toho, že je vlastně neskutečně těžké toto žít v každodennosti?
Není to vůbec jednoduchý úkol. Chce to čas!
Zkratky nefungují. Začni třeba tím, že si každý den místo deseti minut na telefonu vezmeš papír a tužku a budeš psát. Napiš si tři věci, za které jsi daný den vděčná. Tři věci, které na sobě máš ráda.Můžeš začít vlastním tělem, povahou nebo co tě zrovna napadne. A napiš si jednu věc, kterou na sobě zrovna dnes oceňuješ.
Pár bodů. Můžeš mít odpovědi jen krátké, anebo se rozepsat na celý list.
A co když tě zrovna nic nenapadá?
Zkus se ptát sama sebe:
- „Proč (například) nedokážu ocenit nic sama na sobě?“ Odpověď může být, třeba protože nejsem hezká.
- Zeptej se dál: „Proč ve svých očích nejsem hezká?“
- „Proč si nedovolíš pochválit sama sebe?“
- „Proč cítím nepříjemný pocit na hrudi, když mám říct něco hezkého sama sobě?“ Možná objevíš aha moment sama v sobě a zboříš tak nějaký most, který už není potřeba.
- Neboj se! Dovol si pustit staré a nepotřebné. Piš, škrtej, papír toho snese hodně. Pro mě samotnou je to velmi účinná a ulevující technika a že už jsem těch papírů popsala.
Pokud začneš s vděčností sama u sebe, uvidíš ji poté mnohem snáz i ve vnějším světě.
- Vděčnost za zdraví, když uslyšíš houkat sanitku.
- Vděčnost za dostatek jídla při nákupu potravin.
- Vděčnost za teplou vodu z kohoutku nebo splachovací záchod.
Za to poslední jsem byla obzvlášť vděčná po návratu z dovolené v Thajsku. Dovolená to byla skvělá, plná zážitků a krásných míst. Jen záchod s kyblíkem vody a miskou na splachování, zrovna v den, kdy mi bylo blbě od žaludku a já objímala záchod celý den, nebylo to nejlepší. Ale alespoň mám teď na co vzpomínat. Jo a splachovací záchody tam jinak taky mají, jen zrovna tuto noc jsme byli dost v divočině.
Abych se ale vrátila k vděčnosti. Možná pro tebe bude toto psaní ze začátku zvláštní, divné, ale časem vše půjde lehčeji.
Co s tebou udělá věta: „Já jsem úžasná“?
Pohladí tě po srdci, nebo někde bodne? Pokud bodne, tak je na čase s tím začít něco dělat. Pokud pohladí, gratuluji! Umíš přijímat pochvalu. Jsi na úžasné cestě, na kterou se mnoho z nás vydává. Na cestě, na které můžeme snít, věřit si a užívat si život tady a teď.
Nehledej v tom tedy žádnou vědu. Piš, co tě potěšilo.
Neber to jako povinnost, ale spíše jako chvilku pro sebe, krátkou meditaci.
A uvidíš, že za týden už to půjde lépe. A za měsíc už tě budou vděčnosti napadat během dne a nebudeš vědět, kterou psát dříve.
Já své vděčnosti vykopávámna Instagram Louka ženství, mrkni na ně. A ty se můžeš přidat do komentářů nebo pod #vdecnostzenstvi. Budu moc ráda za inspiraci.
Měj se krásně a měj ráda i sama sebe!
Monika