Slavím a rozjímám o životě
Neskutečné, už i já mám tu trojku na začátku. Narozeniny a ještě k tomu 30. Toto letí. Jako malá jsem se na ty třicetileté dívala jako na velké dospěláky. Až já jednou budu mít 30, tak… A najednou je to tady a já se v hlavě cítím pořád jako ta malá divoška. Samozřejmě jsem trochu dospěla, změnila úhel pohledu na mnoho věcí, ale pořád se cítím tak nějak mladě. Změní se to nebo…
Být sám sebou, jde to?
Kdo jsem, kým chci být a jak vlastně vystupuji navenek? Kde jsou mé hranice a respektuji je já sama? Myslím i sama na sebe, nebo jen na ostatní a horu myšlenek „musím“ a „měla bych“?