Ahoj jmenuji se Monika. Jsem máma, manželka, tvořivá duše, blogerka. Ale taky dcera, sestra, kamarádka a sto dalších rolí k tomu. A o tom tento blog vlastně je. Teda ne jen o mě, ale hlavně o nás ženách a různých rolích a tématech, které nám průběžně do životů přicházejí.
Sdílím témata, kterými si v životě procházíme a poukazuji na možné cesty, kterými se vydat.
Můžeš se inspirovat jak nechat rozkvést svoji osobnost a dostat se z přehlcení dnešní doby. A nebo jen najít prostor, kde ti budu naslouchat a snažit se ti pomoci třeba sdílením na Instagramu Louka ženství.
Věřím, že sdílení příběhů inspiruje a motivuje ke změnám více než stovky knih. Protože sebepoznáváním to vše začíná a objevováním nových životních možností a rolí nabírá na pestrosti.
Tak si užívej tu svoji Louku ženství a ať ti krásně kvete!
Stejně jako tento web, tak i můj život je plný změn v čase. Změn úhlů pohledu při dívání se na svět. Změn mých životních rolí, se kterými se učím žít. A občas toho může být najednou vážně mnoho.
U mě to začalo už hodnou holčičkou v dětství. Ten pocit, že nechci nikoho zklamat a všechny dělat šťastné. Na úkor vlastních tužeb a snů. Léta plynula a já odcestovala do zahraničí za prací. A to byl velký zlom v mém smýšlení.
Najednou jsem tam byla sama za sebe. Objevovala jsem, kdo jsem já a co byly jen role, které jsem na sebe brala před ostatními. Změnila jsem se. Trvalo mi, než jsem to přijala jako skvělou zprávu. Slyšet smutné: „ty jsi se ale změnila,“ pro mě bývalo spíše zklamání. To snad ne, já jsem se změnila? Co to znamená? Teď už nejsem tak dobrá, hodná, nebo co? Ale víš co? Ono to je vážně skvělé! Navrátila jsem se více sama k sobě. Jsem tou ženou, kterou jsem vždy chtěla být. Dříve jsem si to nedovolovala.
Teď už však nejsem jen ta poslušná holčička. Řeknu ne, když je to potřeba. Dopřávám si čas sama pro sebe. Dovolím si odpočívat.
Ale i přesto jsem stále máma, manželka, dcera i kamarádka, nebo prostě jen ta malá Monča, která si chce malovat nebo něco tvořit. Jen si jednoduše říkám, kdo chci zrovna být a všechny své role si užívám.
Každá z nás máme svůj příběh, svá trápení a radosti. A z těch poté skládáme obrazy samy o sobě. Jen já si je často kreslila pouze černou tužkou a na barvy zapomínala. A proto vznikl projekt Louka ženství, který ukazuje ženám, jak najít opět svoji jiskru a být ráda ženou.
Jednoduše, jak myslet i na sebe a spojit všechny květy ženství v jednu rozkvetlou louku. Protože každá jedna z nás je úžasná žena. Jen je potřeba se tomu otevřít a začít s tímto pocitem život žít.
Pojďme se společně pustit do témat, které nás ženy v životě potkávají a povzbuďme se k tomu, abychom důvěřovaly samy sobě.
Toto jsou témata nyní a uvidíme, jaká další budeme společně otevírat dál. Těším se na propojení, inspiraci a provonění našich životů krásnými květy našeho ženství.
S láskou,
Monika
