Neskutečné, už i já mám tu trojku na začátku. Narozeniny a ještě k tomu 30. Toto letí. Jako malá jsem se na ty třicetileté dívala jako na velké dospěláky. Až já jednou budu mít 30, tak… A najednou je to tady a já se v hlavě cítím pořád jako ta malá divoška. Samozřejmě jsem trochu dospěla, změnila úhel pohledu na mnoho věcí, ale pořád se cítím tak nějak mladě. Změní se to nebo je to spíš o nastavení v hlavě?
Každopádně mě toto kulaté výročí svádí více k tomu ohlédnout se jakých těch 30 let zatím bylo. A musím říct, že z mého pohledu velmi pestrých.
Je pro mě až neskutečné, kolik věcí, které jsem si říkala: „To já nikdy!“, se nakonec stalo. Máš i ty takové okamžiky v životě?
Já jsem mnohokrát překonala sama sebe a zvládla něco v mých očích nemožného. Stejně tak, jako se mi v mých očích mnoho věcí nepovedlo, ale nakonec bylo super, že to tak „vyšlo“.
Body, které mě nejvíce zaujali:
- Léta závodního plavání byla krásná. Naučila jsem se určité disciplíně, tomu, že ne vždy jde jen o výhru, ale také si závod, jako vše v životě, užít a také jsem díky plavání poznala mnoho skvělých lidí.
- Na střední to šlo trochu z kopce. Propadla jsem z němčiny a změnila školu. Dodnes si myslím, že to nebyla úplně jen moje chyba, ale to je na delší vyprávění.
- Každopádně díky změně školy jsem poznala skvělou partu lidí, které potkávám do dnešních dnů a jsem za ně moc ráda.
- No a ironií je, že jsem se před 8 lety vydala do Rakouska za prací, poznala zde manžela, který je místní a česky si zatím objedná jen pivo a já tak němčinu používám denně. Takže ne vždy to vysvědčení ze školy vypovídá o tom, jakým směrem se v životě vydat.
- No a já a zahraničí. Žít někde jinde než v rodném městě, rodné zemi pro mě bylo také nepředstavitelné a ejhle, šlo to.
- A nebo představa, že budu psát blog, malovat si obrázky, tvořit lapače snů či makramé, pro mě byla nepředstavitelná. Protože dělat něco jen tak pro radost je přeci ztráta času. Teď už vím, že to je blbost, ale dříve jsem tomu věřila.
- A o kapitole poznání sama sebe více do hloubky a pouštění se neustále do těchto cest znovu a znovu ani nemluvě. Velmi mě to baví, inspiruje k žití v autenticitě a dodává vnitřní sílu na této cestě pokračovat.
No mohla bych toho psát ještě hodně. Každopádně mě na mé cestě životem nejvíce těší to, že jsem si dovolila udělat změnu.
Změnu v životě, kdy jsem se někde necítila úplně volná a opustila to. Změnu sama v sobě, kdy jsem zjistila, že to jak žiju vlastně nejsem já, ale spíše loutka představ ostatních. Změnu v pohledu na svět a to co je pro mě prioritou či méně podstatnou věcí.
Teď už jsem vděčná za to, že jsem se změnila. Dřív to pro mě byl spíše šok od někoho slyšet, změnila ses.
Jak to vnímáš ty? Je pro tebe změna tebe samotné pozitivní nebo spíše něco špatného, nekonfortního, nevítaného? A proč myslíš, že tomu tak je?
Mě se dříve hned odkrývaly mé strachy. To už jako nejsem tak dobrá jako dřív? A je vlastně důležité to, jak mě vidí ostatní nebo je důležitější jak vnímám já samu sebe? Asi už tušíš, jaká je odpověď.
Přeji tedy mě i tobě při tomto narozeninovém dni hlavně hodně odvahy dělat si věci po svém a mnoho lásky a krásných okamžiků zalitých sluncem k tomu.
S láskou, Monika