Proč vlastně název – Louka ženství?

Co se ti při vyslovení Louka ženství vybaví? Mně krásně rozkvetlá letní louka zalitá sluncem, poseta desítkami různých květů, které si divoce rostou jedna přes druhou, a přesto spolu krásně ladí. Louka, kde je každá rostlina trošku jiná a přesto krásná. Stejně jako my ženy. Jen to někdy přes veškeré srovnávání, zesměšňování a přehlížení sebe samých už ani nevnímáme.

Proto jsem vybrala tento název. Krásně vystihuje onu ženskost, jemnost, proměnlivost v roce i během dne. A také je to krásné propojení s přírodou, která nás ženy dokáže dobít svojí energií.

Matka Země. Zkus se projít po trávě bosýma nohama. Pomaličku. Jeden krok, druhý, třetí, čtvrtý. Zastav se a vnímej, jak tě tráva hladí, lechtá, probouzí tvé nohy, tělo k životu. Uvidíš, hned se budeš cítit lépe!

Anebo voda. Pokud máš možnost jít do vody v přírodě, využij ji. Nemusíš do ní hned skákat celá. Smoč si nohy po kotníky. Vím, někdy je zima a člověku se nechce. Stejně jako po ledové sprše se však i po tomto osvěžení cítí tělo skvěle, alespoň tedy to moje. Tak to zkus i ty a dej mi vědět, jaké to bylo. Na naší facebookové stránce Louka ženství už je na toto téma příspěvek.

Takových drobných zastavení přírodou by se dalo udělat mnoho. S ženstvím toho má totiž mnoho společného. Už jen tou proměnou v ročním období, stejně jako ženský cyklus a jeho 4 fáze. A proto jsem se rozhodla rozebírat zde téma ženství ve spojení s rolemi ženy v jejím životě.

Jak být sama sebou v roli nevěsty, mámy, partnerky či dcery. Jak zůstat s ženskou esencí a žít život podle svých snů. Často těch změn v životě totiž bývá více najednou a my se zapomínáme zastavit a na ty změny připravit. Bereme na sebe jednu roli za druhou a nevíme pak, kde jsme ztratily samy sebe.

Proto zde otevírám také témata sebelásky, sebepoznání. Věřím, že je to základ k našemu šťastnému životu. K tomu, abychom byly samy sebou a nebály se vyjádřit svůj názor.

Protože ten je dobrý mít jak při plánování svatby, porodu, mateřství, tak i v každodenním koloběhu života, v zaměstnání nebo rodinném kruhu. A pokud své názory či pocity neustále skrýváme, tak to pak někde bouchne a nadělá mnohem víc paseky. Vím o tom své nejen ze zaměstnání, ale třeba i z pohledu mámy, kdy najednou mé názory a postoje mnoho lidí kontroluje a rozebírá.

Neber jako sobecké nebo zbytečné hledat cestu sama k sobě. Poznávej se, objevuj, kdo skutečně jsi a pokud budeš chtít, ráda ti budu předávat inspiraci, co mně pomáhá nebo motivuje.

Měj se krásně a měj otevřené nejen srdce změnám,
Monika

Další články na blogu

Slavím a rozjímám o životě

Neskutečné, už i já mám tu trojku na začátku. Narozeniny a ještě k tomu 30. Toto letí. Jako malá jsem se na ty třicetileté dívala jako na velké dospěláky. Až já jednou budu mít 30, tak… A najednou je to tady a já se v hlavě cítím pořád jako ta malá divoška. Samozřejmě jsem trochu dospěla, změnila úhel pohledu na mnoho věcí, ale pořád se cítím tak nějak mladě. Změní se to nebo…

Role nevěsty a její kouzlo. Co je to?

Čím to je, že nás tolik láká, kouzlí úsměvy na tváři a baví? Samozřejmě. To první a nejdůležitější je vědomí, že v ten den budeme mít po svém boku prince na bílém koni. Našeho vysněného muže, se kterým budeme sdílet vše dobré i zlé až do smrti. To je ten nádherný začátek celého příběhu.

Co se však za touto rolí a touho po ní může skrývat dál?

Být sám sebou, jde to?

Kdo jsem, kým chci být a jak vlastně vystupuji navenek? Kde jsou mé hranice a respektuji je já sama? Myslím i sama na sebe, nebo jen na ostatní a horu myšlenek „musím“ a „měla bych“?